Každý je někdy rád když na něco věří.

Další věci o vlkodlacích

16. listopadu 2010 v 17:02 | Alena Kašparová

Animace

wolf11pp.gif werwolf image by endre88
wolfie2.gif werewolf image by tardis1955
thwerewolf.gif werewolf image by shylady41336
226594148_m.gif werewolf image by DemitriLucian

werewolf.gif werewolf image by hankscorpion

931were.gif werewolf image by B4dwolfmonsters065_attack.gif werewolf image by The-Prince_2007
Vlci a Vlkodlaci
Byla bych velice ráda, kdyby jste tyhle obrázky NEKOPÍROVALI, jelikož jsem je ukládala já na mim fotoalbu, děkuji
32355156
( Podáš mu packu ?? Já ano)
ailahandmahican
( Moc moc pěkný)
origins
( Zabít či nezabít - toť otázka )
Solace
( Vidíte to nejkrásnější pouto ? Chtěla bych být ta vlčice, být obejmutá )
gfgfd
( Pěkné )
nationwolf_blue
( Vidíte tu moc ? Takovou sílu , vybudovanej respekt ? překrásné to zvíře )

were
( ano můj příteli, všechny je dostaneš, všechny kdo ti ublížili !)
White Wolf and Tree

werewolf
( Můj velmi oblíbený obrázek, vlkodlak vyjící na měsíc, krásné, překrásné !)
Velmi velmi pěkné- Povídka o vlkodlakovi
Představte si mladého muže. Jde hustým lesem. Zabloudil. Je unavený. Snad až příliš. Únava zahnala jeho ostražitost. Sám v pustém lese, začíná se stmívat. Mezi černými obrysy jehličnatých stromů, hrdých velikánů vzpínajících se k nebeské výši, prosvítá bledá silueta pravidelného měsíce. Muž je naštvaný, ale jakmile ho pohladí první paprsky tekutého stříbra, vylepší se mu nálada. Opět vidí jasně na cestu, skrytou pod nánosy opadaného jehličí a hnědého listí.
Jeho kroky tlumí také zelený mech. Mladík si začne pohvizdovat. Cítí, že již za chvíli bude u svého auta. Zbývá několik posledních kroků…
Ale dnes není ledajaký den. Je úplněk…
Mladík se už vidí ve svém autě. Jasná světla naleštěného bouráků proráží bez nejmenší obtíže roušku tmy. Vidí už i obrysy auta. Jen pár kroků…
Nedokáže vnímat nic jiného, než lákavou představu pohodlí auta. Jak je tedy překvapen, když chladný noční vzduch protne ledové zavytí! Ostré jako nabroušená břitva. Jen při onom zvuku tuhne krev v žilách.
Zmateně se zastaví. Odkud přicházel ten necitelný zvuk? Otočí se kole své osy, jeho oči však neproniknou dál než na pár kroků.
Vzduch kolem se zbarvil napětím. Vzal na sebe všechnu tíhu světa, seskupil se do hustých chomáčků. Muž cítí tu změnu. Nebál se. Až do teď. Dá se do překotného klusu. Uteče. K autu, do bezpečí!
Mladík se prsty skoro dotýká auta. Téměř cítí lesklý nátěr pod svými prsty. Druhou rukou prohledává kapsu. Už nahmatal svazek klíčů. Pokojně spočívaly na dně jeho kapsy. Sevře kolem nich svou ruku…
Dech. Cizí hluboký dech na jeho kůži. Mladík se zarazí. Ruka stále v kapse. Ostré zoubky klíčů se zabodávají do náhle ledové pokožky. Chladný čúrek potu stéká po jeho tváři.
Něco, snad dávno zapomenutý šestý smysl, mu prozradí, že za ním nestojí člověk. Muž zapudí náhlou pochmurnou myšlenku. Je v lese, tady žijí divoká zvířata.
Znovu to divoké zavytí, skřek plný nespoutanosti. Nespoutanosti a ještě něčeho jiného. Temnějšího a děsivějšího. Nebezpečnějšího. Hladu.
Muž ztuhne napětím. Nemá sílu se otočit. Jeho zvědavost je ale silnější než on. Jeho oči se vytřeštěně zabodnou do chlupatého trupu.
Zatmí se mu před očima. Krev divoce pulsuje ve svém řečišti, srdce se smršťuje ve stále rychlejším tempu. Dech je krátký, povrchní, mělký. Slaný pot pálí v očích.
Najednou jeho tělem projede šílená bolest. Bolest, jenž ochromí všechny jeho smysly, zastře jeho rozum.
Z krvavé rány na krku uniká teplá tekutina. Jeho život.
Stvoření noci chlemtá. Pije a pochutnává si na své krvavé hostině.
Mladík z posledních sil sevře ruce v pěst. Mýtinu náhle zalije oslnivé bliknutí světel auta. Zvíře se vyplaší, prchá zpátky do lesů.
Muž se pomalu posadí. V rukou stále svírá klíče. Centrální zamykání. Zachránilo mu život.
Z posledních sil nasedne do auta, rozjede se, z rány na krku stále prýští krev. Přitiskne si na ránu mikinu, jen tak, aby zastavil krvácení.
Auto se žene nočním světem. Co nejrychleji odtud.
Slábne. Před jeho očima se začínají rýsovat velké černé kruhy. Zvětšují se… Naštěstí je již na kraji města. Zastaví pod lampou, v malém ostrůvku jejího svitu, zavolá si rychlou pomoc.
A pak již jen tma.
O 28 dní později
Muži v červených kombinézách zachránili jeho život. Přijeli na poslední chvíli. Rychle do něj vlili nějaké roztoky, jak se později dozvěděl. Museli nahradit krevní ztrátu co nejrychleji. Naštěstí byli úspěšní.
Dnes se však necítí dobře. Je již doma, ale při minulém úplňku… raději nemyslet. Ten vlk, co ho napadl. Bože, už nikdy víc. Už nikdy…
Za okny houstne tma. Obloha je zakryta několika mraky, ty se však postupně roztahují, až se v jejich mezeře objeví zářící úplněk. Jeho svit pohladí bledou kůži mladíkovi tváře.
Zavře oči. Cítí se opravdu nějak divně. Jako by najednou vibrovalo celé jeho tělo. Jeho kůže je stravována plameny bolesti.
Konečně vše poleví. Ulehčeně otevře oči. Svět se najednou zdá jasnější. Jeho oči bez námahy pronikají tmou.
Spokojeně se zasměje.
Tiché zavrčení.
Zmateně se rozhlédne je tu sám. Slyší nějak ostřeji, dokonce i cítí, že je tu sám.
Ale co to vrčení?
Nadechne se.
Podivný chrčivý zvuk se rozběhne pokojem.
Jaká záhada! Znovu se podívá na zčernalé nebe. Úplněk.
Náhle se zachvěje. Podivná předtucha víří jeho myslí. Pomalu stočí svůj zrak na své vlastní tělo…
Nepoznává se.
Bolestné zaskučení plné poznání.
Ostré smysly, chlupaté tělo…
Marně bojuje s náhle se zatemňující myslí. Zavrčí. Zavije. Zhluboka, z plných plic. První nadechnutí něčeho, co ze zrovna probudilo.
Poslední matná myšlenka člověka: Neměl jsem raději zemřít? Bože, co se to stalo?
Odlesky měsíce tančí v jeho černých očích. Už nejsou lidské. Změnily se v oči zvířete. Studené a nelítostné.
Nejistě přešlápne na svých nohou. Raději dopadne na všechny čtyři. Naposledy stočí svou tvář k oknu. Potěší se pohledem na bledý úplněk. Usměje se na ten matný odlesk slunečního světla. Světla noci.
S temným chrčením vybíhá do samotného srdce noci…
Už ne jako člověk.
Už jako vlkodlak…

(vím je to třeba dlouhé, ale zato se mi to opravdu líbí ;) )


Pěkný

mam je z deviant art



Jak se stát vlkodlakem?
Bylo známo mnoho způsobů, jak se mohl člověk stát vlkodlakem. Některé byly úmyslné, jiné neúmyslné, někdy stačila jen shoda okolností při narození a podobně. Také sami vlkodlaci měli schopnost proměnit ostatní na vlkodlaky. Úmyslně se mohl člověk stát vlkodlakem například takto:
· potřít se magickou mastí a přehodit přes sebe vlčí kůži
· tento rituál provést za úplňku
· tento rituál provést na určitém místě, především na křižovatce cest
· nosit u sebe nějakou část vyrobenou z vlčí kůže, nejčastěji se jedná o opasek nebo plášť
· sníst opečené vlčí maso
· provést jiný magický rituál, ať samostatně nebo ve skupině, při kterém je vyvolán duch vlka případně démon, který má zajistit proměnu
Pověra na kouzelnou mast byla v minulosti velmi rozšířena. Když se člověk touto mastí potřel a přehodil přes sebe vlčí kůži, stal se z něho vzápětí vlkodlak. Někdy byl k proměně potřeba úplněk, jindy zase určité místo. Zvláště křižovatky cest měly v minulosti u lidí silný magický význam. Zde se křižovaly zlé síly. Scházely se tu proto čarodějnice, pohřbívali se zde upíři nebo to bylo místo, kde se bylo možné proměnit ve vlkodlaka. Jindy nebyla mast potřeba, ale bylo třeba mít vždy vlčí kůži či jinou část vlka u sebe nebo nějaký předmět vyrobený z vlčí kůže. Nejčastěji se uvádí opasek a plášť, někdy se jedná o celý oděv. Pokud člověk snědl pečené vlčí maso, mohl získat vlčí vlastnosti a stát se tak silnějším, rychlejším nebo si zbystřit smysly. Někdy to mohlo vézt i k proměně ve vlka. Další magické rituály měly většinou svá pevná pravidla a postupy, které se musely dodržovat, aby se dotyčný stal vlkem. Někdy byla potřeba i větší skupina osob. Kdo se chtěl proměnit, musel pomocí tohoto rituálu vyvolat ducha nějakého vlka, který pak do něho vstoupil nebo se snažil vyvolat démona, který by ho na vlka proměnil.
Vlkodlakem se mohl člověk stát také nechtěně. Především to bylo nakažením od jiného vlkodlaka nebo i jen obyčejného vlka. Byly to tyto způsoby:
· být pokousán jiným vlkodlakem
· napít se ze stejného poháru jako vlkodlak v lidské podobě
· sníst nějakou vlčí část, maso nebo mozek
· sníst maso ze zvířete zabitého vlkem
· napít se vody z vlčí stopy nebo na místě, kam chodí pít vlci
· sníst nějaký kus lidského masa
Pokud přežil člověk napadení vlkodlakem a byl při tom pokousán, vždy se sám proměnil po čase ve vlkodlaka. Někteří vlkodlaci, kteří se zrovna nacházeli v lidské podobě, dokázali nakazit člověka i tím, že mu dali napít ze svého poháru. Další možnost nakažení byla i od obyčejných vlků. Pokud jedl člověk vlčí maso ať už syrové nebo pečené, tak se mohl stát vlkodlakem. Takový účinek na člověka mělo hlavně snězení vlčího mozku. Také napít se vody, kterou pil vlk nebo i jen na stejném místě mohlo vést k proměně. Jistá nákaza hrozila především člověku, který se napil vody ze stopy vlka. Jindy zase stačilo, aby snědl člověk maso ze zvířete zabitého vlkem. Hlavně o ovcích se to říkalo. Nakonec některým jedincům stačilo sníst kus lidského masa a probudilo to v nich vlkodlaka.
Někdy se člověk stal vlkodlakem jako následek prokletí nebo uřknutí. Když měl člověk smůlu, mohl být předurčen stát se vlkodlakem i tím, kolikátý se narodil nebo jak probíhalo jeho narození. Občas stačila i pouhá shoda okolností, místa a času apod. Zde je pár příkladů:
· očarování čarodějnicí nebo čarodějem
· narodit se jako sedmý syn
· narodit se ochlupený, s ostrými špičáky nebo nohama napřed
· narodit se v prokletém rodu
· být v životě zlý, krutý a brutální nebo spáchat hrozný zločin
· být v určitý čas na určitém zlém místě
Když se někdo znelíbil nějaké čarodějnici nebo čaroději, mohlo se mu stát, že byl jimi očarován a aniž by o tom věděl, stal se vlkodlakem. Takový člověk pak byl velice nebezpečný svému okolí i svým blízkým. Někdy člověk musel trpět tímto prokletím kvůli tomu, jak byl za života zlý a špatný nebo i jen kvůli tomu, že takový byl nějaký jeho předek. I jeho syni jsou pak takto postiženi. V Portugalsku a tím pádem i v části Jižní Ameriky, se zase věřilo, že vlkodlakem se stane sedmý syn stejných rodičů. Tato linie nesmí být přerušena ale dcerou. Předpoklad být vlkodlakem měl i ten člověk, který se narodil se srstí, ostrými špičáky, ocasem nebo jinou anomálií. Též člověk, který se narodil nohama napřed měl velkou pravděpodobnost, že se stane vlkodlakem. Stát se vlkodlakem mohl i ten, kdo v určitý čas procházel určitým místem. Například 13.pátek za úplňku projít křižovatkou cest, kde se konal sabat apod.
Jak se zbavit prokletí vlkodlaka?
Ačkoliv způsobů, jak se stát vlkodlakem je opravu mnoho, způsobů, jak se tohoto prokletí zbavit už tolik není. V Portugalsku se věřilo, že stačí, aby postižený šel na křižovatku (opět) a plazil se zde po zemi. Ve Finsku zase mohli postiženého zachránit blízcí, když ho poznali ve vlčí podobě a oslovili ho křestním jménem. V Litvě se zase věřilo, že vlkodlak může své postižení předat a tak se osvobodit. Provedl to tak, že dal někomu jinému napít ze svého poháru a řekl "na zdraví". Pokud to člověk přijal a odpověděl "děkuji", stal se vlkodlakem on. Pokud byl člověk vlkodlakem, protože spáchal nějaký hrozný zločin, bylo ho také možné vysvobodit. Musel být donucen k přiznání svých zločinů a poraněn svěcenou kulkou.

Velmi zajímavé ....

Kdo nebo co je vlkodlak?
Téměř vždy se jedná o zlou bytost, která má lidskou podstatu. Lidská část je zde vždy zastoupena. Vlkodlaci nebyli nikdy žádní démoni ani to nebyly přízraky. Výjimku snad tvořili vlkodlaci v Řecku, kde je lidé považovali za upíry v jiné podobě. Dlouho zde přežívala pověra, že bojiště jsou po boji poseta mnoha upíry ve vlkodlačí podobě, kteří zde sají prýštící krev umírajícím vojákům. Jinde byli vlkodlaci většinou čarodějové nebo lidé, kteří se naučili provádět proměnu ve vlka. Ti pak toho využívali k napadání svých nepřátel, aniž by je někdo poznal. Častokrát to byli i nešťastníci, kteří byli postiženi kletbou nebo zlými kouzly. Ti pak většinou nevěděli, že vlkodlaky jsou a bylo to pro ně samotné utrpení. Takto je to téměř v celé Evropě. Někdy stačilo jen náhodou udělat nějakou činnost a člověk se mohl nakazit (např. se napít stejné vody). V souvislosti s vírou v inkarnaci člověka po smrti ve zvíře podle jeho povahy se také někdy věřilo, že vlkodlakem se po smrti stane ten, kdo za svého života byl obzvláště zlý, krutý a brutální.
Jak vlkodlaka poznat?
Bylo známo opravdu spousty vnějších znaků, jak bylo vlkodlaka možné poznat. Proto asi také bylo v Evropě vyšetřováno tolik případů. Je totiž dost lidí i dnes, kteří takové znaky mohou vykazovat. Jsou to hlavně tyto:
· špičaté uši, případně zmenšené zašpičatělé uši
· vystrčené zuby nebo zvětšené tesáky
· husté obočí spojené nad kořenem nosu
· chlupaté dlaně, případně nadměrné ochlupení na obličeji nebo na nezvyklých místech po těle
· pokud se oholí, jeho kůže zůstává drsná, zvláště na dlaních
· dlouhé zakroucené nehty podobající se drápům, někdy i zabarvené do červena
· prodloužený prostředníček na ruce, někdy se uvádí i jiný prst
· nezvyklé tetování, nejčastěji s motivem měsíce
· musí spát s otevřenými čelistmi, jinak je pro něho obtížné je otevřít
· má stejná zranění, která utrží ve vlčí podobě
· po transformaci bývá velmi unavený, můžou se u něho projevit i některé náznaky vlčího chování
· zvířata jsou v jeho přítomnosti nervózní, obzvláště pak psi
Jak se vlkodlak chová?
Všeobecně lze říci, že vlkodlak se chová velice krutě a brutálně. Ve vyprávěních vystupuje jako zlá bytost, která se snaží ubližovat lidem nebo alespoň jejich majetku. Někde sice podléhají výjimce (Finsko aj.), ale většinou byli popisováni jako strašliví netvoři. Na druhou stranu ale je zase pravda, že o vlkodlacích, kteří lovili třeba jen zvěř nebo se jen tak proháněli ve vlčí podobě po lesích, se nikdo ani nedozvěděl nebo nebyli dost zajímaví pro vyprávění.
Pokud je vlkodlak v lidské podobě, chová se většinou úplně normálně. Jedině snad, pokud by to byl zlý čaroděj, který se proměňuje úmyslně, mohl by samozřejmě být zlý i jako člověk. Jinak ale lidé ani často neví, že vlkodlaky jsou. Pokud to ví, bývají velice často z toho nešťastní a snaží se prokletí zbavit. Jedině jak je možné je rozeznat od ostatních lidí je jejich občasné podivné chování. Například chodí v noci sami ven, objevují se u nich nevysvětlitelná zranění, jsou nevyspalí nebo třeba rozrušení, když je úplněk apod. I když ale ví, že jsou vlkodlaky, málokdy se s tím někomu svěří. Když už se k tomu ale rozhodnou, nikdy neprozradí svá tajemství všechna. Vlkodlak se například nikdy nepromění před člověkem. Nikdy také neprozradí, kde se proměňuje. Hrozí mu totiž potom velké nebezpečí. Pokud by našel někdo šaty, ze kterých se vysvlékne před proměnou a odnesl je, nemohl by se již vrátit zpět do lidské podoby.
Ve vlčí podobě se vlkodlak řídí vlčími instinkty a častokrát nepoznává ani své blízké a může je i napadnout. Někteří čarodějové nebo ti lidé, kteří se mění úmyslně, si sice mohou zachovat nějaké své myšlenky, ale to se často nestává. Když už se jim to podaří, omezuje se toto myšlení pouze na zapamatování si koho má napadnout nebo kam má jít. Každopádně ani oni si většinou nepamatují, co dělali ve vlčí podobě a mnohdy jsou sami překvapeni. I když ale ve vlčí podobě vlkodlak ztrácí určitou kontrolu nad sebou a kontrolu přebírají jeho vlčí pudy, stejně vykazuje takový vlk vyšší inteligenci než obyčejný vlk. Je těžké nalákat ho do nějaké pasti nebo léčky a naopak on může protivníka svým chováním nemile překvapit.
Vlkodlak
Vlkodlak
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Černá vlčice Černá vlčice | 3. března 2014 v 17:21 | Reagovat

Tento blog je vážně moc hezký. A nevím ale možná že jsem taky vlk. Protože když mě někdo naštve tak najednou začnu vrčet neovládnu to prostě začnu vrčet. A někdy(A to je pravda)začnu vít na měsíc. A někdy když jím maso zakousnu jse i do kosti. A ráda běhám po lese a miluji svobodu a taky miluji vlky. Mám doma i polo vlka a UČÍM JSE OD NĚJ TAKŽE KDO VÍ? TŘEBA VE MĚ TEN VLK OPRAVDU JE.

2 lupidupi lupidupi | E-mail | 25. srpna 2014 v 12:01 | Reagovat

hezký blok taky ke mě pasuje asi polovyna když se náštvu vrčím a nakonec se neudržím a muj vstek vždy vyjdete najevo pokud vedle sebe nikoho nemám dotyčného člověka z mych nejlepších kameradu nebo moji sestru. MIluji svobodu a rada chodím tajně do lesů. OD malička jsem byla nezvykle vysoká, a vždycky mě měli jaký koliv zvířata hlavně psi a kočky radi ale už na mě vrčí a sici. Kdo ví třeba jsem nebo nejsem vlkodlak.

3 Astra Astra | 6. února 2015 v 21:35 | Reagovat

moc heske

4 confront confront | Web | 20. června 2015 v 16:14 | Reagovat

půjčky bez registru nfinance cz 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama